Menu
Autor: ZBYNĚK ŽŮREK
Jízda králů i čištění studánek. Začínají letnice a svatodušní svátky. Letnice, jak už samotný název napovídá, jsou svátky, spadající na začátek letního období a mají pohanské kořeny. V křesťanském pojetí jsou svatodušní svátky pokračováním Velikonoc, v lidovém jsou oslavou vrcholícího jara, přírody a první sklizně. Svatodušní svátky se odehrávají 50 dnů po Velikonocích, takže jejich termín připadá na rozmezí mezi 10. květnem a 13. červnem. Dnes už letnice moc v povědomí nejsou, a tak i lidové oslavy a obyčeje pomalu zmizely. Ale třeba tradice čištění pramenů a otvírání studánek, slavnost královniček nebo jízdy králů, které k letnicím vždycky patřily, někde přežily, jinde se znovu obnovují.
Čištění pramenů a otvírání studánek
Kult vody s uctíváním pramenů a studánek je prastarý, neboť na dostatku vody byla závislá úroda, možnost napojit dobytek a vůbec přežít. Proto naši předkové prováděli obřady, v nichž se spojovaly rituály související s čištěním přírodních pramenů a magickým přivoláváním deště.
V době sucha se konala procesí, lidé prosili o déšť a přinášeli oběti, nejčastěji v podobě chleba a vína. Otvírání studánek patřilo v dobách, kdy byly jediným zdrojem pitné vody, k pravidelným každoročním rituálům. S jarním čištěním pramenů byl spojený tradiční obřad, který vykonávaly pouze mladé panny, neboť se věřilo, že právě ony mají očistnou moc. Do každé studánky ve vsi a okolí vložily na chvíli dřevěný křížek, a potom vyčistily vodu od napadaného listí a bláta. Na vyčištěný pramen či studnu jako znamení čistoty položily zelený věneček s květinami a bylinami. Někde házely do vody drobečky pečiva jako pozůstatek dávných obětin. Pak jedno z děvčat ostatní oblékla za královnu a společně chodily po vsi dům od domu a za vyčištění studní dostávaly od hospodářů odměnu.
Reliéf na skále u pramene pod horou Ostaš ve východních Čechách
Vodní zrcadlo pískovcového jezera v Adršpachu
foto: Zbyněk Žůrek
Královničky
Obchůzky královniček patřily ke starobylým letnicovým obyčejům, dlouhou tradici mají hlavně na Moravě. Zřejmě se vyvinuly z průvodů dívek ke studánkám. Skupina děvčat představuje královnu a její družinu, všechna jsou svátečně oblečená a ozdobená květinami a pentlemi, obcházejí dům od domu s písněmi o tom, jak královna hledá krále. S sebou nosila košík na dary pro královnu, z nichž pak uspořádala oslavu.
foto: Jaroslav Loskot a Silva Smutná
Z historie otvírání studánek
Přírodní prameny bývaly v dávných dobách jediným zdrojem pitné vody. Zvláště po dlouhé a drsné zimě na Vysočině následovalo jarní čištění studní a studánek, někdy i s doprovodným obřadem. Ze skromných zápisů v kronikách a dobových periodikách je znám například popis „vylejvání“ nebo „vybírání“ pramenů (kronika obce Bolešín a na Humpolecku časopis Zálesí).
Podrobný popis obřadu jarního čištění studánek byl uveřejněn v měsíčníku „Od Trstenické stezky“ v roce 1926 řídicím učitelem Josefem Karlem z Vlčkova. V regionálním periodiku podrobně popsal průběh obřadu o posledním dnu v máji a zveřejnil i používané verše. Myšlenkovým podkladem obřadu je víra starých lidí, že „studně, potoky a rybníky musí být před létem vybrány, kdo studánku vyčistí přivodí si štěstí a kdo ji znečistí volá na sebe neštěstí“.
Jarní čištění studánek také symbolicky zahání zlé moci, nositele nemocí a tedy neštěstí. Součástí obřadu byla říkadla, která pronášely družice i královna. Častěji se používal pojem královnička nebo králka. Zpravidla se jednalo o nejšikovnější místní dívku.
Básník Miloslav Bureš měl ve velké úctě lidové tradice. Při jedné návštěvě poličského muzea v první polovině padesátých let dvacátého století se mu dostalo do ruky již dříve vzpomínané periodikum s článkem Josefa Karla o jarním čištění studánek.
Popisovaný obyčej se Burešovi stal v roce 1954 na břehu rybníka Sykovce ve Třech Studních motivem a literárním podkladem k napsání básně „Píseň o studánce Rubínce“.
Následujícího roku zaslal text básně svému rodáku a příteli z Poličky Bohuslavu Martinů do jihofrancouzské Nice s prosbou o zhudebnění. Mistr nadšeně odpověděl: „Vaše báseň o studánce se mě hluboce dotkla nejen proto, že máte rád Vysočinu, ale i proto že je krásná. Mnoho vzpomínek vyvolala – drahých …“. Bureš si byl jistě vědom toho, že Mistr má k tomuto kouzelnému koutu v srdci Vysočiny osobní vztah. Vždyť na pozvání své žačky Vítězslavy Kaprálové pobýval téměř celý červenec 1938 ve vilce rodičů žačky na Třech Studních.
Burešovy verše rozjitřily vzpomínky skladatele na rodnou Poličku, Vysočinu, Sykovec a Tři Studně, kterým skladbu dedikoval. Martinů text básně poněkud zkrátil a změnil název kantáty na Otvírání studánek. Vřelá a podmanivá hudba se setkala s nesmírným ohlasem. „Studánky“ začaly svou slavnou cestu prostřednictvím profesionálních i amatérských souborů a byly přijímány nadšeně doma stejně jako v zahraničí.
Kantáta uvedla do povědomí krásný, ale dávno zapomenutý obřad při jarním čištění vodních zdrojů, podnítila péči o studánky, a nejen na Vysočině vytvořila novou silnou folklorní tradici.
K novodobým slavnostem jarního čištění studánek přispěl také film režiséra A. F. Šulce natáčený v roce 1956 v okolí Tří Studní, Fryšavy, Rokytna, Samotínské skály, ve stráni nad Daňkovicemi a u potoka na Kadově. Tehdejší místní mládež celé letní prázdniny tanečky, recitací a zpěvy ztvárňovala verše Bureše a hudbu Martinů.