I v dalších záběrech Radok houslemi, violami a klavírem důmyslně rozehrává krajinu. Vjem z Otvírání studánek se zrcadlí v mé následné procházce lesem, během níž slyším v rytmu šumění stromů a praskání větví jarní chřibskou kantátu, která mně k otázce, zda hudba rozehrává krajinu nebo naopak, říká: „Vždyť každá studánka v lese na hladině nebe nese.“ Každá krajina tak v sobě zřejmě hudbu ukrývá.
Před závěrem filmu postavy z obrazu vycházejí, zase se do něj vracejí a přicházejí k divákovi blíž. Zástupy dědů a babiček tvoří tři obrazové plány a čtvrtý z nich, ztělesněný tanečníky, původně „vystupoval“ z plátna do prostoru, takže jeviště se takto vzájemně zrcadlilo s projekcí. Film byl totiž součástí představení Otvírání studánek Laterny magiky, prvního multimediálního divadla na světě, u jehož zrodu stál právě Alfréd Radok. Studánky však byly ještě před svým uvedením v rámci představení „Zájezdový program“ v roce 1960 uzavřeny. Pro tehdejší režim byl nepohodlný jak „odpadlík“ s americkým občanstvím Martinů, tak i „židovský expresionista“ Radok. Otevírání nastalo až při premiéře v roce 1966, kdy se do Laterny magiky vrátil i Alfréd Radok. Ten se ale už nevrátil do republiky po okupaci v roce 1968 a zůstal ve Švédsku, odkud již dříve dostal pozvání, aby v Göteborgu režíroval.
My máme ovšem naštěstí možnost se k otevřeným studánkám Radoka a Martinů průběžně vracet, a to s vědomím, že pokračování filmu se odehrává před jeho projekčním plátnem, v našem případě televizní obrazovkou či monitorem. Každý z nás si může doma vytvořit svoji inscenaci a s jarem vyčistit své vnitřní studánky. Třeba v podobě jarního úklidu, pletení ponožek, ranní skin care, přesazování rostlin, čištění plátěných tenisek nebo přípravy nedělního oběda.
https://dafilms.cz/film/10648-otvirani-studanek