Léto, prázdniny. Znáte to. Přestože dospělí prázdniny nemají, červenec a srpen proletí kolem nás jako blesk. Rychle, jako bychom celé ty dva měsíce měli volno i my. Je to Pavlovův reflex naučený ze školních let? Možná. Příčinou je i vábivé počasí, které láká k útěku ven. Do hor, do lesů, k vodě. Ti šťastnější a odvážnější letos vyrazí k moři.

V Olomouci jsme bydleli třicet let na náměstí v domě, ve kterém bydlel i František Řehák. Ve filmu Rozmarné léto hrál kněze. Jako malým holkám mně a mé sestře rodiče říkali: „To je pan Řehák. Herec. Hraje v Moravském divadle a taky ve filmech.” Tak jsme ho zdravily hodně nahlas, aby to bylo extra slušné. Pan Řehák bydlel ve druhém patře se svou manželkou a oba měli úplně bílé vlasy. Když jsem byla dost velká na to, abych ho poznala ve filmu Na samotě u lesa, chtěla jsem si k němu jít pro autogram. Nikdy jsem to neudělala, i když mě v tom rodiče podporovali, protože pan Řehák byl moc milý. „Měl by radost,” říkali. „Ale pospěš si.” 

Autogram nemám. Pan Řehák zemřel v roce 2017, v devadesáti třech letech. Moc jsem otálela.