MÁ KNIHA MŮJ FILM

Nádherné úterý

Autor: ELIŠKA GOGOLOVÁ

„Úterý bylo nádherné od rána. Už v půl páté udělalo nad světem světle růžové nebe, po kterém pluly ve veselé řadě malé bílé mráčky s vroubkovanými okraji jako takové piškoty. „Nádherný den,“ řekl každý, kdo právě vstával a otvíral okno.“

Dneska je středa, vzbudila jsem se kolem sedmé, nebe už bylo pomněnkově modré a ranní slunko nahlížející skrz žaluzie přetisklo pruhovaný vzor peřiny na povlečení s kostičkami. U postele leží kniha Nádherné úterý od Daisy Mrázkové, kterou jsem odložila před spaním. „Úterý mělo radost a rozhodlo se být ještě nádhernějším.“ Nejraději čtu Nádherné úterý v sobotu nebo v pondělí, ostatní dny to nadchne a snaží se být stejně nádherné jako to úterý. „Když chceme, aby byl někdo ještě lepší, než je, udělejme mu radost, to je jednoduché.“ 

Nádherné úterý se posadí na lavičku vedle babičky, která stále vzpomíná na svou ztracenou panenku Slečnu Brambůrkovou. Hračka se jí vytratila z košíku kdysi v úterý, které tak mohlo babičce povyprávět příběh tiché pošty radosti a dobrých skutků: někdy může být příčina smutku jednoho člověka zdrojem radosti pro jiného. „Všecko chodí stále po světě, to je právě to. Jen to, prosím vás, nikde nevypravujte…“ I přes to, že Slečna Brambůrková leží někde v šuplíku, chodí v různých situacích stále po světě. Její zmizení totiž odstartovalo vlnu radosti, psaní dopisů, hry na klavír, malování nebo sázení stromů, ale to vám všechno povypráví samo úterý v knize. „Úterý se podívalo na hodinky a řeklo si “Ó jé, musím letět.” A letělo a plynulo, jak dni plynou, a přitom se ustavičně rozhlíželo jako ostříž, jestli má na světě všecko v pořádku.“ 

Eliška Gogolová
Eliška Gogolová

Svému středečnímu dni jsem udělala radost odpoledne, kdy jsem si inspirovaná jeho ranní slunečnou kresbou kostiček ušila károvaný klobouk. Během šití mě napadlo, jestli by měl někdo radost ze zapomenutého klobouku v kavárně nebo v kině. Našel by ho třeba malý kluk, který čeká na mámu, až si dopije odpolední kafe a dočte časopis, a tak si z klobouku udělá loď a proplouvá kavárnou mezi ostrovy židlí a křesel, až klobouková loď zakotví na úřadě, kam šla maminka něco vyřídit. Ten večer najde paní úřednice v čekárně károvaný klobouk, má plné ruce meruněk, které jí přinesla kolegyně, hodil by se jí košík nebo taška, vždyť ráno klobouk do čekárny vrátí. Ráno ale najde pokrývku hlavy její manžel, chystající se na zahradu. Odpoledne má být velké horko, tak se něco na hlavu bude hodit. A tak klobouk zůstal na zahradě nebo se vrátil na úřad a všichni si myslí, že na něco čeká, nebo ho nechal dědeček v hospodě a tam ho našel stopař a teď leží i s kloboukovou lodí u moře. To by udělalo radost skoro celému týdnu. Po světě chodí taky dvanáct malých knížek o velkých věcech Daisy Mrázkové, udělejte jednou z nich radost svému dni, bude pak nádherný.

Eliška Gogolová

foto: Eliška Gogolová

Eliška Gogolová