Normalizační umění vznikalo pod rukama tvůrců narozených v období 1939 až 1953.  Často bývalo v důsledku hlubokých civilizačních, kulturních, sociálních a politických rozporů přehlížené a oficiálními institucemi komunistického režimu zakazované, či odsuzované. “Kurátor Tomáš Vlček prostřednictvím výstavy představuje uměleckou generaci narozenou v epoše Hitlerovy a Stalinovy krutovlády, kterou čekaly náročné úkoly restituce umění po kolapsu lidství v době fašismu, holocaustu a diktatury proletariátu, “ popisuje ředitel Alšovy jihočeské galerie Aleš Seifert. 

Mladá generace umělců stála před úkolem jít proti proudu a vystupovat z davu. Jde o umění doby konfliktů přirozeného tvůrčího myšlení a cítění s absurdní sociální skutečností země ovládané totalitním politickým režimem. Jednotlivá díla hledala a objevovala nové možnosti v reakci na krize moderní doby. „Výstava Umění, splín a smích tváří v tvář absurditě představuje generační úsilí znovu definovat principy tvorby ze své podstaty vzdorující dogmatické ideologii komunistického režimu,“ představuje projekt kurátor výstavy Tomáš Vlček. 

 Vystavena jsou díla dvou základních tendencí a protikladných žánrů výtvarného umění z doby sahající od poloviny šedesátých let až do současnosti. Na jedné straně jsou zde díla z oblasti tradičních druhů tvorby, na straně druhé jsou prezentovány konceptuální přístupy k umění. „Návštěvník uvidí malby a plastiky především ze směrů a hnutí nového realismu, minimal artu, akční a divoké malby a plastiky. Protikladem jsou konceptuální přístupy k umění zastoupené fotografiemi, objekty a instalacemi dokládajícími akce z oblastí happeningů, performancí či body artových vystoupení,“ doplňuje kurátor Tomáš Vlček. Vystavená díla představují protikladné přístupy tvorby, které společně reagovaly na krizi doby a které se často prolínaly. A to jak v díle celé generace, tak v některých případech i v tvorbě jednotlivých umělců. 

Výstava je zasazena do prostor Zámecké jízdárny. Umožňuje vnímat české umění jako prostředí, které přineslo a přináší do vývoje postmoderního umění specifické kvality spojené se splínem i smíchem, s ironii i sebeironii, s expresí krize kultury i s vírou v nové, především v jiné podoby umění než představovaly kulturní tradice totalitní moci, mezi kterými generace představených tvůrců sama vyrůstala. Do rozsáhlého prostoru prostupuje denní světlo z velkých oken a sluneční svit postupně osvěcuje více jak stovku uměleckých děl, která vznikala pod rukama třiceti osobností české kultury. O kterých jménech normalizačních umělců mluvíme? Jiří Beránek, Marie Blabolilová, Eduard Jaroslav Dvořák, Kurt Gebauer, František Hodonský, Magdalena Jetelová, Ivan Kafka, Marian Karel, Milan Knížák, Jiří Kornatovský, Jiří Kovanda, Milan Kunc, Karel Miler, Jan Mlčoch, Jiří Načeradský, Vladimír Novák, Ivan Ouhel, Petr Pavlík, Tomáš Rajlich, Michael Rittstein, Jan Ságl, Zorka Sádlová, Jiří Sopko, Jiří Sozanský, Václav Stratil, Jitka Svobodová, Miloš Šejn, Vladimír Škoda, Petr Štembera, Tomáš Vlček, Stanislav Zippe. 

Pokud se chystáte navštívit jižní Čechy, tuto výstavu určitě nevynechejte, potrvá až do 3.10. 2021.