Jaká je budoucnost módy?

Budoucnost oblékání značnou měrou závisí na myšlení a nákupním chování lidí. Aktuální situace s covidem nám všem dala příležitost se zastavit a přemýšlet, jakým směrem chceme v životě dál pokračovat. Pevně věřím, že lidé začínají více přemýšlet nad tím, do čeho investují peníze. Mnoho mých klientek se začalo řídit mottem, že míň je vlastně víc. Podle mého názoru se lidé více zamýšlí nad svými potřebami, přestávají chtít nosit „uniformní“ oblečení, chtějí být své, osobité.

Zabýváš se designem oděvu, proč tato oblast umění?

Výrobu oblečení jsem měla příležitost sledovat u svojí babičky. Já jsem se ale dala úplně jiným směrem, vystudovala jsem ekonomii. Nedávno jsem si ale uvědomila, že mi u nás chybí opravdu kvalitně ušité oblečení z kvalitních materiálů. A zároveň mi bylo líto, že předchozí generace nám připravily podmínky umožňující osobní rozvoj jako nikdy dřív. Bylo mi ale líto, že o to krejčovské řemeslo vlastně nikdo moc nestojí, a proto jsem se rozhodla se to naučit. Aby tato tradice úplně nezanikla. Pro mě je to i osobní seberealizace, protože věřím, že pouze člověku, který o něco stojí a za něčím jde, je svoboda k něčemu. A já si jí tímto nesmírně vážím.

Co máš v plánu dál? 

Nedávno jsme četla jednu knihu a v ní bylo napsáno, že lidé místo aby spolupracovali, tak se navzájem ve svých nesouvislých rozhodnutích ničí. Bylo to popsáno touto nádhernou metaforou: „Pohleďte na tíhu kamene. Kámen se valí na dno rokliny. Neboť všechna prašná zrnka, z nichž je kámen uhněten, spolupracují jedno s druhým a všechna tíhnou k jednomu cíli. Pohleďte na vodu v nádrži. Naléhá na stěny a čeká na svou příležitost. Neboť jednou se příležitost najde. Voda se opírá neúnavně dnem i nocí. Jako by spala, a přece žije. Stačí malinká prasklina a dá se na pochod a vlíná, narazí na překážku, pokud možno ji obejde, a když cesta nikam nevede, voda zdánlivě zas usíná, dokud ji další prasklina neotevře novou cestu. Nikdy tu novou příležitost nezmešká.”

Má vlast je –

Příběhy a osudy lidí, kteří měli odvahu riskovat a tvořit, ne pouze opakovat. Osobnosti naší historie, kteří nežili pouze pro vlastní život, ale pro věčnost. Jsou a zůstanou pro nás vzory, protože bojovali za naši svobodu.

Kdybych byla pohádková bytost, byla bych –

Medvídek Pú – pro jeho schopnost mluvit jazyky všech generací tak, že si z toho každý odnese to, co potřebuje.