NÁVŠTĚVA ATELIÉRU

Architektonický ateliér JA / architekti

Autor: ANETA MACOLOVÁ 

Architektonický ateliér JA / architekti založila před deseti lety Andrea Jašková. Sídlí v historickém srdci Prahy a industriálním srdci Ostravy a působí v celé ČR. Navštívili jsme jej v Dolní oblasti Vítkovic, která svou siluetou tvoří častou ikonu průmyslové Ostravy. 

Vysoké stropy, velká okna, technický výraz a materiály, vzdušnost a světlo, rustikální dřevo a beton.

Co místo, ve kterém pracujete, vypovídá o vaší tvorbě?
To, co vlastně na tomto prostředí oceňuji, je přirozenost. Autenticita prvků a materiálů je princip, který prosazuji ve vší naší tvorbě. Dřevo je dřevo, beton je beton. Materiály poplatné svému účelu, funkčnost a také hlavně udržitelnost. Prostory, které tyto parametry splňují, jsme zvyklí pojmenovávat jako nadčasové. To je pro mne kvalitní architektura, taková, která vychází z účelu, která dokáže efektivně hospodařit s prostorem, odpovědět na požadavky uživatele a neklade extrémní nároky na údržbu a zároveň vidí i ekonomickýma očima.

Která tři slova vás nejlépe vystihují?
Jsem vizionář, od malička vizualizuji budoucnost, také hodně zvídavá, zajímá mne opravdu téměř vše, a fascinuje mne, jak se různé oblasti života spojují v jednom celku podobně jako fraktály, baví mne také konfrontovat makro a mikrosvět. Také jsem asi soutěživá, tedy hlavně sama se sebou, neboť pro mne nikdy není nic dost dokonalé a jakmile něco dokončím, mám potřebu zhmotňovat další a další vize a přemýšlím, jak by se to dalo vymyslet ještě lépe, a i když mám občas chuť to vzdát, tak příští den zase hledám novou výzvu. 

Proč děláte to, co děláte?  
Svět kolem nás je zajímavé místo. Nabízí mnoho možností. Když jsem přemýšlela, co budu v tomto životě dělat, přiznám se, že to pro mne nebylo lehké rozklíčovat. Každý obor má v sobě velký potenciál a na každém je možné nalézt něco zajímavého. Ať už je to matematika, psychologie, příroda, umění, lékařství, hudba, sport… Architektura je pro mne něco, co všechny tyto aspekty spojuje. Nejen, že zde pracujete s prostorem, fyzikou, logickými vazbami, technologií,… Spojuje se v ní umění, intuice, ale dokonce také z velké části ekonomika, legislativa, sociologie, a občas i psychologie. Díky architektuře mám možnost pohlédnout do nitra mnoha oborů, neboť navrhujeme nejrůznější typologie, například zdravotnická zařízení, hotely či restaurace, administrativní budovy i rezidenční objekty. Díky tomu vlastně získáváme vhled do procesů a životů různých lidí a mne na tom baví ta komplexnost, velmi mne to obohacuje a vše se to ve výsledku spojuje v té architektuře.

Co je to podle vás architektura? 
Pojem architektura by se dal obecně vysvětlit jako logická struktura prostředí, ve kterém se pohybujeme. Architektura je za mne odpovědí na mnoho parametrů a limitů v území, které definují její podobu, a kvalitní architekturou pak je, pokud dokáže sloučit účel a funkčnost, ekonomiku, udržitelnost, a to vše navíc spojí do krásy. Je možné navrhnout funkční barák, ekonomický barák, udržitelný barák, vizuálně krásný dům, ale propojit to vše do jednoho celku, to je to obtížné, a to je poslání nás architektů. Je to vlastně komplexní matematická rovnice, kterou musíte vyřešit a navíc jí dát ještě elegantní formu. Musíte vzít v potaz požadavky klienta, limity území, urbanistickou strukturu, širší vztahy a sociální vazby, reflektovat zákony a normy, znát materiály, jejich vlastnosti a možnosti použití, musíte udržet ekonomickou stránku věci, vzít v potaz provozní náklady, energetickou koncepci… a to vše pak ještě propojit s citlivou, vyváženou, proporciální formou. Tyto limity nás ale učí pozornosti a neustále posouvají. Složitost a komplexnost architektury je bezbřehá a to je to, co mne na ní baví. Architektura je vlastně způsob myšlení.

JA architekti - Andrea Jašková
JA architekti - Andrea Jašková

foto: JA architekti – archiv

Čím se Váš ateliér liší od ostatních? 
Nedokážu posoudit, protože práci ostatních ateliérů příliš nesleduji. Pro mne je proces architektury 1) naslouchání klientovi, 2) zhodnocení všech vstupů a limitů, 3) odpověď na zadání a kontext. To je postup, který uplatňujeme u všech projektů. Individuální přístup je ale doménou většiny ateliérů, a tím se spíše obecně architekti liší od produkce. Ráda používám vizualizace, neboť mi umožňují komunikovat v reálném čase. V architektuře je jisté úskalí v tom, že celý proces trvá opravdu dlouho. Od prvotní skici po realizaci mnohdy uplyne řada let. Snažíme se, aby naše architektura nebyla trendová a byla funkční a flexibilní po dobu její životnosti, ale přeci jen je tam velké zpoždění mezi aktuálním názorem a realizací. Díky prezentaci na sociálních sítích tak sdílíme náš aktuální názor a přístup a komunikujeme, co jsme se díky projektům, které zatím není možné publikovat, naučili. Rádi také otevíráme diskuze. Už jen to, že člověk začne přemýšlet byť i o relativně povrchních věcech jako jsou barvy a materiály je pro nás důležité, neboť je to první krok k tomu, abychom přemýšleli o prostoru, ve kterém žijeme.

Jakému druhu architektury se tedy věnujete nejvíc? 
Podle mne architektura není o druhu nebo o měřítku. Je to způsob přemýšlení, který uplatňujete v životě v různých kontextech, tak i v architektuře. Nevymezuji se, neboť by to bylo zbytečně limitující. Ráda vymýšlím drobné produkty jako je například židle a stůl, navrhuji rodinné domy i rezidenční komplexy. Pořád je to o vztazích v prostoru, logických vazbách. Jediný zásadní rozdíl, který zde vnímám v kontextu měřítka, je ten, že musíte znát pravidla, kterými se řídí. Například u konstrukce stolu vás limituje možnost výroby, u rodinného domu musíte znát určité zákony a normy a u urbanismu zase musíte mít v tomto větší přesah a mezioborovou znalost. Toto je ale o nastudování si dané problematiky či propojení s širším mezioborovým týmem. 

Zajímavým prostředím je pro mne veřejný prostor, neboť je zde interakce s širokým spektrem lidí a názorů. Ráda navrhuji parky, knihovny, plovárny nebo třeba školy, mám ráda, když mají tyto projekty nějaký příběh, díky kterému je možné návrh i lépe komunikovat. 

Co je pro vás tedy nejvíce důležité, funkčnost? 
Udělat čistě funkční prostor je pro mne málo. Je to technické splnění limitů. Architektura je právě o intuici, kreativitě. Nejde jen čistě o matematiku. Důležitý pro mne je vždy koncept, o čem má daná architektura být, co chce sdělovat, jak se v ní máte cítit. Příběh. 

Zkusím to popsat na projektu veřejného prostoru, který vznikl z neudržovaného parku. Vytvořili jsme v něm pergolu, která tvořila kruhový centrální prostor. Uvnitř travnatá pobytová plocha, vně náměstí. Transit versus klid. Městské versus rekreační. Střecha pergoly je pomyslná hranice mezi ruchem města a klidem přírody. Je to místo, kde se tyto proudy prolínají. Pod střechou se dá schovat, maminky mají přehled o dětech, které jsou uvnitř, a zároveň mají možnost pozorovat ruch vně. Střecha je přístupná a pochozí, návštěvník se může projít v korunách stromů. Slouží jako hlediště i jeviště. Vymezuje prostor veřejný a poloveřejný, mohou se zde konat trhy a nejrůznější akce. Srdcem je kruh, který všechno spojuje. Místo, komunita. 

JA Architekti

foto: JA architekti – archiv

Na svém webu píšete, že nejlepší architektura vzniká skloubením vizí a přestav klienta a naslouchajícího architekta. Práce architekta je do velké míry ovlivněna objednavatelem projektu. Jaká je vaše zkušenost s klienty? Je český klient náročný klient? 
Upřímně mne baví, že je každý klient jiný. Obohacuje mne to a učí novým věcem, přístupu a myšlení. Mám za sebou stovky projektů různých měřítek a i tak nikdy dopředu nedokážu stoprocentně říci, zda to bude úspěšný projekt, nebo ne. 

Lidé, kteří za námi přicházejí, ale naši práci většinou už dobře znají a věří nám. Výběr architekta je dlouhodobý proces, a pokud za námi klient dnes přijde, většinou už ví, co očekávat. A já pak dostávám volnou ruku, což mě opravdu těší. Samozřejmě tomu tak nebylo od začátku, člověk se tím musí “prokreslit”. Důležitý je dialog a důvěra, jinak to nemůže fungovat.

Jak vypadá dům architekta?
Myslím, že vcelku pokorně, jsem minimalista. Často jej obměňuji. Momentálně se bavím rekonstrukcí krásné sto dvacet let staré cihlové stavby ve vesnici, kde jsem vyrůstala. Je takovým archetypem hlučínské a slezské lidové architektury. Má výrazně zdobené fasády, kde můžete vidět glazované cihličky v kombinaci s tradiční pálenou cihlou, které se zde hojně využívaly zejména na kapličkách a kostelích. Rekonstrukce takového objektu je ale technicky náročná a nákladná. Zachování této památky je pro mne ale důležité, a je to v tomto směru spíše srdcová záležitost než ekonomický model. 

Existuje nějaký prvek, který zanecháváte ve všech svých projektech? Nějaký rukopis vašeho ateliéru?
Asi každý architekt má nějaký více či méně čitelný rukopis. Ráda vymezuji prostory nějakou čistou a jasně definovanou formou. Jsem spíše minimalista, i když ráda kombinuji minimalismus s bytelností. Mám ráda intuitivnost a autenticitu, takže se prací určitě prolínají materiály jako je přiznaný beton, rustikální dřevo či kov. 

Kde se inspirujete? 
V duši. Já si pro inspiraci nechodím, ona chodí tak nějak za mnou.

Jako dítě jsem si neustále vizualizovala svět budoucnosti a okolní prostředí abstrahovala do krásných čistých forem” –  co jsou pro vás krásné a čisté formy? 
Mám ráda, když z funkce přirozeně vyplyne design, který je jednoduchý, účelný a čistý. Bohužel je svět zahlcený spoustou imitací a dekory, které mají přehlušit v jádru špatnou architekturu. Ta je ale o energii, kterou nelze převrstvit. Můžete o architektuře napsat spousty slov, vymalovat ji všemi barvami, ale ta energie a atmosféra, kterou generuje, tu nepřehlušíte. Zdá se mi, že se jako společnost neustále snažíme nad těmito základními principy či přírodou nějak vyzrát. Ale buďto s prostředím harmonizujete, nebo ne. Čistota v architektuře je pro mě pravdivost, přiznání dokonalostí i nedokonalostí. Dobře navržený funkční prostor, pravdivé materiály, srozumitelný koncept – to musí být zákonitě dobrá architektura.

Jak byste definovala krásu? Je v architektuře důležitá? 
Krása je pro mě autenticita věcí. Podstata. A pro architekturu zcela zásadní. Je to balanc?

Kdo stojí za vaším ateliérem?
Náš ateliér funguje v Praze a v Ostravě. Je to široký tým lidí, kteří spolupracují buďto na denní bázi nebo externě. Mám kolem sebe zkušené i začínající architekty, projektanty i studenty, kteří jako další generace přinášejí čerstvý vzduch. Baví mne rozmanitost, diskuze i energie, s jakou do projektů vstupují. Myslím, že jsme skvělý tým.