Menu
TEXT & FOTO: ZBYNĚK ŽŮREK
Šperk a ozdoby mají v lidové kultuře obrovskou tradici a jejich historie je dlouhá a zajímavá. Jak se jejich podoba časem měnila a co ji ovlivňovalo?
Lidé se zdobili různými šperky a ozdobami již od pradávna. Nejprve to byly ozdoby z materiálu, který viděli kolem sebe v přírodě – barevné květy, ptačí pera, suché plody, mušle, lastury. Později z tohoto materiálu začali vyrábět ozdobné čelenky, pokrývky hlavy, náramky, náhrdelníky, nebo náušnice. Postupně začali lidé používat trvanlivější materiál – slonovinu, rohovinu, později ryzí kovy (zlato, stříbro, měď a jejich slitiny). Ozdoby a šperky tak byly trvanlivější a stávaly se součástí svého nositele. Často měli magický nebo ochranný význam.
Chránili svého nositele před nemocemi, nebo zlými duchy. Ozdoby ze vzácnějšího materiálu nosívali především bohatí nebo vysoce postavení členové skupiny (družiny, rodu, vesnice). Prostý lid se nadále příležitostně zdobil ozdobami z levnějšího, dostupnějšího materiálu. Pro všední den a na práci nosili lidé jednoduchý oděv bez ozdob. Ke svátečním příležitostem se však oblékali do šatů z jemnějších látek, často bohatě vyšívaných.
čepec – čepec nevěsta – nevěsta a družička na Hané
V lidovém prostředí byly šperky nahrazovány výšivkami. Ty se od sebe lišily jak podle regionu, tak podle toho, ve které době vznikaly. Nejstarší výšivky nebyly tak pestrobarevné, o to ale krásněji vyšité. Střídmost barev nahrazovala krása vzoru a preciznost vyšití. Dodnes nás jejich nádhera uchvacuje a nutí k zamyšlení se nad uměním našich předků.
Hedvábnými nitěmi barvy bílé nebo smetanové byly vyšívány slavnostní a obřadní šátky, jemné vzory na košilích, úvodní plachty, nebo ženské pokrývky hlavy. Později je doplnila ještě druhá barva, třeba zlatá, nebo černá.
Různobarevné vyšívací nitě a hedvábí později umožnily vznik pestrobarevných výšivek a to opět charakteristické pro ten který region jak ve výběru barevnosti tak i vzorů.
Dalším ozdobným prvkem byla krajka. Šitá, vyšívaná, paličkovaná, pletená, háčkovaná, později strojově vyráběná.
Tak, jak bohatl prostý lid – sedláci, zemané – rostl i zájem o bohatší šat a jeho doplňky. Nejprve to byly ozdobné brašny, pásy, hole, postroje na koně, později ozdoby na mužských kloboucích a ženských pokrývkách hlavy – čelenkách, čepcích. Zdobili je třpytivými flitry, barevnými sklíčky, skleněnými perličkami a zrcadélky.
Goralské kroje – výšivka přední strana hanácké mužské vesty – kroj z Horehronie
Šperk, jako takový, se u většiny lidových krojů u nás vyskytuje jen sporadicky a to až později v 19. století především v bohatších krajích. Je doložen například v těšínském Slezsku. Pro těšínské kroje jsou charakteristické stříbrné krojové šperky, které postupně prosákly z městského prostředí na venkov. Šperky byly používány jako ozdoba živůtku, tedy náhrdelníky, které se ovšem na Těšínsku nazývaly orpanty, přodky či lancušky. Vyráběly se z nich pásy, knoflíky neboli těšínský knefle, háčky čili hočky, spony tedy spinky či klamry a filigránové perly.
stříbrná filigránová ozdoba z Těšínského Slezska – manžeta dívčích rukávců z Hané