Je podle Vás krása důležitým hodnotícím faktorem a estetickou hodnotou?

Ať už mluvíme o umění nebo o člověku. To záleží na každém z nás, jakou váhu budeme kráse připisovat ať už při návštěvě obrazové galerie, či při výběru vhodného partnera. Můj kamarád razí nemilosrdné heslo „Ošklivý jsou pro ty druhý”, nicméně nemá úplně uspokojivý partnerský vztah. Jinak řečeno, krása není všechno, ale může hrát v našich životech důležitou – třeba i sebedestruktivní – roli. Pro někoho větší, pro někoho menší. Nakonec ale asi každý se chce ráno probouzet vedle někoho, kdo se mu líbí.

V minulosti byla krása zavržená avantgardou, později znovu nalezena. Jak ji vnímáme v současném dobovém kontextu? Jak se měnily názory na krásu v průběhu věků? 

Obtížná otázka vyžadující historickou expertizu a zúžení na vybranou oblast estetického oceňování. Když zůstaneme u lidské krásy, můžeme prohlásit, že ideál lidské krásy se bezpochyby proměňuje. Kim Kardashianová například v současnosti dokázala svým influencerským vlivem redefinovat představu o tom, jaká ženská postava je v současnosti považována za krásnou a atraktivní. Řada mladých žen ji napodobuje ve stylu prezentace svého těla a způsobu oblékání.  Z určité tělesné proporce, která se odchylovala od zavedeného „normálu” devadesátých let štíhlých modelek – velkého a zakulaceného pozadí – se jí podařilo učinit relativně respektovanou a určitým okruhem mladistvých preferovanou normu.

Umberto Eco napsal knihu Dějiny krásy, je plná uměleckých děl. Je umění krásné?

Umění není nutně krásné. Často právě narušuje estetickou normu a vzbuzuje v nás pohoršení, šok, konfrontuje nás s ošklivým a vyvolává nepříjemné pocity. Vzpomeňme například instalace zvířecích vnitřností rakouského performera Hermanna Nitscheho.

V minulosti se krása často týkala vztahu k přírodě a umění. K čemu ji vztahujeme dnes? 

Máte pravdu, že krása v rámci estetiky byla vztahována primárně ke kráse umění nebo kráse přírody. Pojmy krásy, ošklivosti a vznešenosti ovládly myšlení estetiků od starověkého Řecka. První zlom nastal na konci padesátých let 20. století, kdy americký estetik Frank Sibley publikoval článek „Estetické pojmy”. Sibley upozorňuje, že je tu řada dalších estetických termínů jako například „sentimentální”, „křiklavý”, „fádní”, „trapný”, „monotónní”, které si zaslouží naší pozornost. Druhým zlomem byla kniha Mýtus krásy od americké feministky Naomi Wolfové, která v 90. letech minulého století upozornila na škodlivý vliv ideálu ženské krásy. Lidská krása – které se do té doby věnovali především stylisté, pracovníci kosmetického průmyslu, designéři či plastičtí chirurgové – se stala centrem pozornosti vědeckého výzkumu.

Je podle Vás estetika v našich životech důležitá? 

Estetika je odborná disciplína, či chce jí alespoň být. Barnett Newman jednou poznamenal, že estetika je pro umělce asi tak užitečná, jako je ornitologie užitečná pro ptáky. Přesto si myslím, že estetika může být prospěšná pro náš život, ale musíme vědět, co od ní můžeme čekat a co je už nad její síly a možnosti. Estetika nám nedokáže říct, co je krásné či ošklivé. Tato rozhodnutí musíme učinit my sami. Hodnoty volíme my. Estetika nám nicméně může pomoci vysvětlit, proč něco považujeme za krásné či ošklivé, a dokáže systematizovat různé způsoby a strategie hodnocení a poukázat na jejich praktické důsledky. Jaký způsob estetického oceňování v praxi zvolíme, je pak naše volba.

Ovlivňuje postinternetová doba naše vnímání krásy? 

Já nevím, co je to postinternetová doba, ale určitě naše vnímání lidské krásy ovlivňuje instagramový profil Kim Kardashianové (smích)

Jak vnímáte módní časopisy? Předkládají nám různé pravdy i nepravdy, můžeme to vůbec v dnešní době považovat za etické?

Módní časopisy nesleduji. Zajímavý je ale předpoklad, že módní časopis prezentující určitý styl oblékání či modely odpovídající ideálu krásy či tomu, co je dnes pokládáno za „cool”, mohou sdělovat nepravdy či pravdy. Přísně vzato pravdivé či nepravdivé mohou být jen tvrzení, nějaké věty. Obrazy mohou být zkreslující v tom smyslu, že jednostranně  či schematicky reprezentují realitu. Je zřejmé, že cílem módních časopisů je ukazovat dobře vypadající modely. Za to je asi nemůžeme kritizovat. Důležité ale je, aby existovala rozmanitost a pluralita módních stylů a modelů oslovující různé věkové skupiny, které se chtějí módně oblékat. Co může být potenciálně nebezpečné je velké množství virtuálních krásných konkurentů – jejichž vzhled je upraven plastickými operacemi či postprodukčními retušemi –, se kterými pak fakticky soutěžíme. Zvyšují se tím estetické nároky, které klademe na své reálné protějšky nebo i sami na sebe. Tuhle soutěž asi nelze vyhrát. Dalším nebezpečím je démonizace ošklivého a spojování krásy a dobrých osobnostních kvalit v audiovizuální či videoherní produkci. To, že někdo dobře vypadá, nevypovídá vůbec nic o jeho lidských kvalitách a naopak. Ukázkovým příkladem je masový vrah Tedd Bundy s atraktivním vzhledem. Psychologie osobnostního rozvoje tvrdí, že v interpersonálních vztazích není důležité to, co člověk říká, či jak vypadá, ale to, jak jedná.