FOLKLOR A ŘEMESLO

Fašanky na Horňácku

Autor: ZBYNĚK ŽŮREK

Masopust je časem veselosti a zábavy. Je tradičně chápán jako antipůst. Jako období požitků a hodokvasů, pojídání tučného masa a koblih zlátnoucích v oleji. Jídlo, pití, zpěv a tanec v tomto čase je jako řečiště veselosti sevřené mezi dvěma břehy půstů – Vánoc a Velikonoc.

Podle pramenů z doby Velké Moravy se u nás v 9. století používal termín „mjasopust“, tedy masopust. Masopustní období není přesně kalendářně vymezené. Začíná vždy 7. ledna po svátku Tří králů a končí k různému datu, pokaždé v úterý před Popeleční středou, která zahajuje církevní šestitýdenní velikonoční půst. Ten končí velikonoční nedělí, což je první neděle po úplňku měsíce, který nastane po jarní rovnodennosti. Proto jsou Velikonoce svátky pohyblivé a podle toho se zkracuje nebo prodlužuje masopustní období. Masopust je tedy někdy krátký a jindy dlouhý. Vždy je však vyplněn bujarým veselím a pojídáním bohaté stravy. Je časem zabíjaček, svatebního veselí, tancovaček, bálů, šprýmů a vrcholí poslední tři dny před Popeleční středou. To se konají masopustní obchůzky a průvody masek doplněné rituálními tanci a obřady znázorňujícími vesměs přání bohaté úrody na poli a plodnosti nejen ve chlévě. Každý region má své specifické obřady, které se rok co rok opakují a předávají se tak z generace na generaci.

Také v podhůří Bílých Karpat, na slováckém Horňácku, je Fašank (jak se zde říká Masopustu) každoročně neodmyslitelnou součásti zdejšího dění. Tady nechodí maškary, ale hudci, většinou  místní muzikanti a s nimi chasa – zpěváci a tanečníci.

Když je dost sněhu, tak například v Javorníku slouží k přepravě fašankárů i saně, tažené párem krásných koní. Ve Velké nad Veličkou se ti „unavenější“ mohou zase svézt v pěkném kočáře. Při obchůzce se na všechny domy ani nedostane, byť chodí vesnicemi i více skupin – to by museli fašankári chodit po dědině ne dva dny jako ve Velké, ale snad čtrnáct dní. A tak se zastavuje většinou u kamarádů – členů souboru, folkloristů a muzikantů. Do nejednoho domu jsou fašankári zváni, aby se trošku zahřáli, jak jinak než slivovicí, zazpívali, zatančili s hospodyní i jejími dcerami a zakousli něco uzeného bůčku, domácí klobásky či sladkých koblih. Na další cestu bývají těmito dobrotami hospodářem obdarováni, a co se nevejde do kapes nebo na šavli, která je při obchůzce nezbytností, to dostanou do košíku, který se rychle plní, neboť lidé jsou v tomto kraji štědří. Zdálo by se, že fašankári jsou neúnavní. Jdou od domu k domu a do daleka znějí jejich housle s přibrukováním basy a zpěvem horňáckých sedláckých písni. Nakonec skončí u některého z muzikantů a ještě dlouho do noci zpívají. Repertoár zdejších písní je totiž nevyčerpatelný.

Vyvrcholení Masopustu padlo letos na úterý 16. února. Průběh letošního Masopustu, který začal 7. ledna, nedává však příliš naděje v pořádání jakýchkoliv veřejných radovánek, kterých by se mělo účastnit více lidí společně. A tak si alespoň usmažte doma sladké koblihy, upečte v troubě bůček a se svými nejbližšími to zapijte dobrou slivovicí.

Fašanky na Horňácku - Má vlast edit
Fašanky na Horňácku - Má vlast edit
Fašanky na Horňácku - Má vlast edit

Foto: Jan Šilpoch

“V únoru roku 1995 jsem přijel poprvé na Horňácko, a to na fašank do Velké nad Veličkou. Na sobotní zábavě (koštu slivovice, jak se tomu také říká) jsem vyhrál v tombole 1. cenu – fůru dřeva, kterou jsem obratem vyměnil za nocleh, abychom měli s kamarádem kde přespat. 

To však nebylo to nejdůležitější. Celá atmosféra, která to vše provázela – lidé, muzika, nedělní fašanková obchůzka, krajina, to vše mi doslova učarovalo. Měl jsem pocit, že tady jsem se narodil a vyrůstal. Vše mi bylo neuvěřitelně povědomé a známé. Horňácká muzika navíc opanovala moji mysl tak, že když jsme se s kamarádem vraceli v neděli večer domů jeho starou Oktávií, motor automobilu hučel v rytmu sedláckých a já v tom hukotu po celou dobu cesty až do Olomouce jasně slyšel i jednotlivá slova písní. A to byl vlastně začátek mého „propadnutí“ Horňácku.

Pak už to šlo ráz na ráz – v červenci Hoňácké slavnosti a další rok opět fašank. Ale to už jsem měl ve Velké přátele, kteří mi pomohli najít „tu pravou muziku“, která ještě hraje tak, jako hrávali staří hudci. Byl to především pan Jura Hudeček a s ním Emil Miškeřík, kteří mě nasměrovali na muziku Ležhory. Na jejich popud jsem vyhledal Petra Miškeříka i Jarka Podlouckého a to byl začátek cesty k realizaci nahrávky horňácké muziky.

V té době byla soukromá nahrávací studia a vydávání hudebních CD nosičů ještě v plenkách. Ani nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha pustit se do tohoto projektu. V Olomouci bylo jediné nahrávací studio u Karla Plíhala. Šlo o malou sklepní místnost asi 5×4 metry, přepaženou uprostřed prosklenou stěnou, kde na jedné straně byl mixážní pult a na druhé mikrofony pro interprety. Po mém vysvětlení, co bych chtěl nahrát, jsme upustili od představy, že by se muzikanti či zpěváci do studia vešli a postupně jednotlivé písně nahráli. Jediná možnost byla nahrávat ve velkém sále.

Tak tedy vznikla nahrávka CD Fašanek v prostorách U-klubu v Olomouci. Vše na živo a hned napoprvé v jednom dni. Snaha zkusit něco dohrát druhý den vyšla naplano.

Samozřejmě, že kolem nahrávání panoval zpočátku velký zmatek a nejistota. Všichni – zvukaři, muzikanti i zpěváci – se snažili, seč mohli, o profesionální přístup. Nutno však podotknout, že někteří z interpretů měli před sebou mikrofon poprvé v životě. Zvukaři zase, jak se později přiznali, nikdy nedělali zvukový záznam živého vystoupení. Postupně si ale všichni zvykli na dané podmínky, zjistili, co se od nich chce a za vydatné podpory dobré slivovice zvládli do večera nahrát celý repertoár.”

Fašanky na Horňácku - Má vlast edit
Fašanky na Horňácku - Má vlast edit
Fašanky na Horňácku - Má vlast edit

Foto: Inka Mrázová Sladká

Posledních deset let jsem se fašankových obchůzek na Horňácku nemohl účastnit z různých důvodů. Především proto, že jsem chodil s masopustním průvodem maškar u nás na Hané, nebo i z jiných důvodů. Zkrátka mi to nikdy nevyšlo. Vloni jsem se ale rozhodl, že na Horňácko pojedu, ať se děje co se děje. Hlavním důvodem bylo pozvání na „křest“ reedice hudebního nosiče s nahrávkou CM Ležhory „Fašanek“. A to se nedá odmítnout. 

Šťastně jsem dojel až k domu mých přátel. Srdečně mě přivítali a než jsem došel od brány přes dvůr do prvního patra, už jsem měl v sobě tři štamprle slivovice. Po obědě jsem vzal na sebe část starého hanáckého kroje a vyrazil hledat fašankári. Nebylo to až tak složité, neboť muziku a zpěv bylo slyšet hodně daleko. Přijali mě mezi sebe jako starého známého a já se ze všech sil snažil, abych se jim zavděčil správným kontrováním na violu a zpěvem horňáckých sedláckých. Muzika i zpěv se k mé spokojenosti nesly v duchu starých hudců, zastávky ve staveních probíhaly dle starých zvyklostí stejně jako tanec „sedlácká“. Košíky se postupně plnily klobásami, uzeným, koblihy, vajíčky a dalším „proviantem“. Notně posilněni slivovicí jsme procházeli dědinou a „přinášeli radost“ do Všech stavení, kde nám otevřeli (kam nás pustili). Zkrátka, užíval jsem si fašankové obchůzky s mladými chlapci, tak jako kdysi před lety s jejich předchůdci. Nic se nezměnilo. Tradice je zachovaná.

Vědom si toho, že večer mě čeká ještě křest CD, opustil jsem mladou bujarou společnost ještě za světla, abych se dal trochu do pořádku a dorazil včas do Velké nad Veličkou, kde se v „kulturáku“ konala fašanková zábava  s tradičním koštem slivovice. Ve večerním programu pak šťastně proběhl i křest nového vydání CD Fašanek po 23 letech.

Horňácká cimbálová muzika LEŽHORY –  Fašanek
Produkce: ing. Zbyněk Žurek
Hudební režie: Jaroslav Podloucký
Zvuková režie: František Petřík
Fotografie: Jan Šilpoch

Vydalo v roce 1997 nakladatelstvo ROVINA, s.r.o., Olomouc
Všechna práva vyhrazena