Jedna z nejkrásnějších básní o lásce pochází od rebela českého básnického světa – Jaroslava Seiferta. Ten letos slaví 120. výročí narození. My si určitě v září toto výročí ještě připomeneme. Teď jen slovy klasika uvedeme naše video a fotky, které symbolizují platonické vzplanutí a očekávání, které je mnohdy mnohem silnější, než láska fyzická.
Píseň o lásce
Slyším to, co jiní neslyší, bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise, chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí, vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích, skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři, vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet, když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání
ani strach, že přijde zklamání -,
abych nekles pod tvá kolena. Nejkrásnější bývá šílená.
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání
ani strach, že přijde zklamání -,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.