Flusserova studie je rozdělena na kapitoly Obraz, Technický obraz, Fotoaparát, Gesto fotografování, Fotografie, Distribuce fotografie, Příjem fotografie, Fotografické universum, O nutnosti filosofie fotografie. Flusser nám postupně vypráví příběh o životě snímků, o vztahu a vzájemném soupeření mezi fotoaparátem a fotografem. Skutečnost našeho bytí ve světě fotografií popisuje autor jako fotografické universum. „Být ve fotografickém universu znamená prožívat, poznávat a hodnotit svět ve funkci fotografie. Každý jednotlivý zážitek, každý jednotlivý poznatek, každá jednotlivá hodnota mohou být rozloženy do jednotlivě spatřených a vyhodnocených fotografií.“ (Flusser, str. 72) Autor definuje obraz jako plochu, která má význam a na níž se obrazové prvky chovají magicky. Je touto magií nějaká obecná znalost, která má divákovi pomoci s dešifrováním fotografického obrazu? Není fotografie pro nás jako pro diváka stejná modelína jako fotografovaný subjekt pro fotografa? S jistým přítomným základem, na kterém se dál staví? S touto stavební hmotou pak modelujeme různě. Jsou snímky, na které se podívám jednou, vytvořím si svou představu o příběhu a už se k nim nikdy nevrátím. Pak jsou tu ale takové, které během života usekávám, slepuju a přestavuju, protože při každém pohledu na fotografii se mi poodkryje další část magické skládanky. Každá fotografie je snímkem toho, co vyvolá.

Pokud jsme obklopeni tolika snímky přítomnosti denně, jaká je možnost rozhrnout to množství redundantních fotografií a spatřit čistou hladinu? Světlo přichází v podobě fotografů vystupujících z předem – řečeno s Flusserem – naprogramované fotografické hry. Paprsky fotografických sluncí sem tam prosvítí kopce spadaného suchého listí. 

Jedním z takových sluncí byl i český fotograf Pavel Dias. Naše první setkání proběhlo, když mi bylo pár měsíců a Dias přinesl mým rodičům v kapse svého kabátu dva hrnečky jako výbavu do nového bytu. Tehdy vedle nás bydlel fotograf Karel Cudlín, který nebyl pouze Diasovým kolegou, ale hlavně blízkým přítelem. Prostřednictvím rozhovoru s Karlem Cudlínem jsme vyvolali vzpomínkové negativy a připomněli nedávno zesnulého Pavla Diase. U rozhovoru jsem listovala knihou Dias, vydanou nakladatelstvím Karolinum v roce 2015, která v sobě ukrývá celoživotní práci tohoto významného českého fotografa a pedagoga. Otevřela jsem tedy velkou knihu fotografií, zkontaktovala Karla Cudlína a uvařila si k psaní kávu do porcelánového hrnečku z kapsy Pavla Diase.